Reklama
 
Blog | Vojtěch Kočárník

Slova, střety, situace

Úvodem

Protnutí a vzájemné působení jednotlivých kultur či civilizací je dnes intenzivnější než kdy předtím. Je to dáno především dvěma klíčovými faktory. Tím prvním je pravděpodobně tzv. mediální masáž. V pokrokové době, kdy můžeme prostřednictvím médií (dobrých i scestných) sledovat téměř každý kout země bez omezení, přichází možnost analýzy a rozšířeného dialogu. Stále více poznáváme a můžeme tak vytvářet co nejkomplexnější sbírku názorů. Kromě prospěšné uvědomělosti to s sebou – pochopitelně – nese četná rizika. Vzniká větší škála fantazírování o uspořádání Světa a stále častěji dochází ke zhoubným střetům mezi jednotlivými skupinami. Druhým a rozprostřenějším faktorem je současná hierarchie Světa. Obrovský a neomezený rozvoj menšinových kultur nepatrně ovlivňuje ony velké a základní. Celá planeta se tak ocitá v jakémsi multikulturním řetězci, kde každá civilizace dýchá na záda té další a kde se přirozeně každá bojí o svou existenci. Vzduch je stále hustší. Rusko se bojí narůstajícího vlivu Islámu, Evropa se bojí Ruska a Spojené státy zase Číny…

Jakou roli v tom hrajeme my a jak si stojí jednotlivé civilizace?

Reklama

Západ kontra Islám

V jedné z nejdiskutovanějších knih posledních let s názvem Civilizace od amerického historika Nialla Fergusona panuje názor, že západ je jedinou smysluplnou civilizací současného Světa. Pravda, od roku 1500 vzkvétal rychleji než ostatní. Utvořil své základní hodnoty, prošel nejrůznějšími ideologickými experimenty a oproti jiným kulturám toho okusil podstatně víc. Otázkou zůstává, zdali tento liberální postoj zkoušek je prospěšnější než například velmi konzervativní Islám. Současné pnutí a tlak mezi oběma kulturami dnes kulminuje. Proč? Dle mého názoru je to zapříčiněno především dogmatem západu (v čele s USA), že islámské státy jsou v úpadku a že tam nepanuje demokracie.

Místa, kde tisíce let funguje odlišné náboženství a jiné kulturní hodnoty, než jaké známe my, se nedají změnit násilným vpádem.

Spojené státy zastávají roli světového policajta a snaží se situaci uklidnit „přirozenou západní cestou“. Ovšem v nedávných historických příkladech se to ukazuje jako vysoce neefektivní. Z konfliktů v Iráku, Afghánistánu a Sýrii vznikl neřešitelný problém. Ponaučení, které by si měl západ odnést, spočívá v uvědomění si, že všechno nelze řešit pouze „svojí“ cestou.  Místa, kde tisíce let funguje odlišné náboženství a jiné kulturní hodnoty, než jaké známe my, se nedají změnit násilným vpádem. Situace je bezpochyby kritická. Ale západ a všichni přihlížející by měli svou roli spatřovat poněkud jinde. Tohle není náš boj. My můžeme pouze napomáhat tomu, co si myslíme, že je správné. Reflektovat situaci, popřípadě poskytnout humanitární pomoc, zbraně na obranu civilního obyvatelstva a snažit se vyjádřit náš postoj k věci. Na svém vlastním příkladu sedmnáctiletého člověka ze střední Evropy si stále jasněji uvědomuji, že Islám a tamní konflikty jsou mi kulturně i myšlenkově vzdáleny nejvíc ze všech kultur a úplné pochopení (tím hůř řešení)je takřka nereálné.

Islámský stát- aktuálně

Poněkud jiná atmosféra panuje ve vnímání Islámského státu, který má se samotným islámem společný tak maximálně název. Surově zneužívá svého domnělého propojení s Islámem a my si musíme neustále připomínat jeho odlišnost. Nesmíme být lhostejní a musíme vyjádřit svou nebojácnost. Videa poprav v nás mají zapustit pocit strachu. Nejlepší a nejúčinnější odpovědí je ukázat kamennou tvář a definovat nepřítele. V lidech se velmi často zakořeňuje konvenčnost. To, že obden čtou v novinách a na internetu o smrti několika civilistů z rukou ISIS, se stává rutinou a doposud neohrožení lidé to začínají brát jako pouhou, umrtvující rutinu. ISIS porušil základní pravidla hry spočívající v toleranci ostatních. Každým činem a každou popravou se podepisuje pod svůj odpudivý obraz. Proto jsou dnes na místě diskuze a poznávání spolu s vjemy, že v této situaci musíme být my, jakožto jedna kultura, jednotní. A když by tito fanatici jednou zabloudili do Evropy, měli bychom stavět na svém odhodlání. Jak řekl generál Patton: „Ne padnout za svoji vlast, ale donutit ty bastardy, aby padli za tu svoji.“

Závěrem

Respektování a vzájemné soužití je základním bodem pro přežití Světa. My, členové západní/evropské civilizace, musíme znovu a znovu obhajovat své hodnoty a zároveň vnímat ostatní. Díky tomu dojde k jasnému vymezení kultur a civilizací a my budeme mít možnost k vytvoření pomyslné bariéry, která se stane klíčovým faktorem pro zachování a pronesení západních ideálů do dalšího století.

Článek byl napsán v létě 2015

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama