Kouzlo dobrého vtipu je jednoduché. Poslechnete si nějaký a ušklíbnete se. Vtip vás provází dál. Začnete se smát: upřímně, nahlas a od srdce. Už to nejde zastavit. Ztratíte pozornost, oči se vám zaplaví. Doslova brečíte smíchy. Neděláte nic jiného, nemůžete. Vtip vás pohltil. A pak vám to dojde. Proboha, řeknete si. Krev začíná tuhnout. Ne, to není možné. Ne, Ne! Bráníte se. Ale nejde to. Už našlapujete v jiné realitě. Došlo vám to. Podstatou vtipu jste vy sami. Byli jste naivní a hloupí. Přestanete se smát. Vlastně už se nesmějete vůbec ničemu. To ten vtip. Ten se začne smát vám.
Nevěříte? Dobře, řeknu vám vtip. Donald Trump se stane 45. prezidentem Spojených států.
Člověk nemusí být doktor, aby věděl, že pokud onemocní, oslabí se mu imunitní systém. Pokud má smůlu a včas si nevezme potřebný lék, nemoci se začnou nabalovat. V případě Ameriky jde o finanční krizi, neúspěchy v zahraničních konfliktech (už od dob G. W. Bushe), propad životní úrovně venkova a pracovní konkurenci imigrantů. Přirozeným následkem těchto „chorob“ je pokles nálady, zmatek a především touha po změně, tedy léku. Minulý týden vyrazili občané USA k volbám, aby si takový lék zvolili. Na skladě se usmívaly především dvě ampulky. Modrá Hillary a červený Donald.
Léky a jejich účinky
Konzistence modré ampulky byla a je poměrně známá. Dlouhé roky ve vrcholné politice postupně poodkrývaly tvář jasné ideologie, založené na hodnotách liberální demokracie. Právě taková sedativa, obsahující politickou korektnost, multikulturalismus a boj proti rasismu, užívala většina Američanů v posledních letech. Jen málo z nich však bylo důsledných. Ke každému léku je totiž přidán tzv. příbalový leták, který informuje o vedlejších účincích. Modrá ampulka jich má víc než dost: jde o starý lék, jenž se podobá morfinu. Protože je schopen účinně potlačovat bolest a zmírnit napětí, musí vám napřed ochromit a vypnout logické myšlení. Podobá se mnohým opiátům. Po jeho požití se cítíte dobře a čistě. Jste nad věcí a myslíte si, že všechno je tak, jak má být. Vaše mysl ale přestane reagovat na okolní, drasticky se měnící svět. Dostanete se do izolace, kde nikdy nebylo snazší ignorovat své problémy. Pokud čtete dál, dozvíte se, že přípravek je doporučován psychicky odolným jedincům, navíc v době štěstí a všeobecné prosperity. Pokud vysadíte dávkování, dojde vám, že jste žili v bublině. Lék vás udržel na živu a chvíli se vám to i líbilo. Nyní jste se ale ocitli v novém světě a uvědomili jste si zásadní skutečnost. Lék je opojný, ale s vašimi současnými těžkostmi vám nepomůže, jelikož čerstvé „choroby“ zkrátka léčit neumí.
Ampulka červené barvy pochází z laboratoří, jimž je dnes věnována stále větší pozornost. Jejich odborní pracovníci neztrácejí čas dlouhým vývojem a klasické postupy medicíny je příliš nezajímají. Namísto toho se vracejí ke kořenům a jejich výrobky cílí na základní lidské pudy. Tento zatím poslední medikament, jenž vzešel z celé vývojové řady, spadá do skupiny halucinogenů. S jeho pomocí je vám do žil aplikována látka, která zvedá hladinu adrenalinu prostřednictvím iluze. Vaše mysl je infikována představami. Vidíte vysoké zdi, revoluce, řvavost a plamenné projevy. Vidíte dnešní svět, jemuž chybí pohyb. Srdce tluče a ve vašem těle se rozmůže velké množství energie.
Trumpova vyfabulovaná odvaha, smíchaná s představivostí, vede k tolik potřebné činorodosti, kterou Američané chtějí víc než cokoliv jiného.
Cítíte totiž změnu, pro niž jste byli jako lidský druh stvořeni. Vy sami jste změna, vy sami jste pohyb! Konečně nebude jen sedět a čekat na smrt. Teď přišla ta chvíle. Už nemusíte mít založené, nefunkční lokty. Teď je můžete použít naostro a něco změnit. Použijete všechny dostupné prostředky, protože už neexistuje žádný omezující řád. Provazy, jimiž jste byli tak dlouho svazováni, byly navždy zpřetrhány. Jste volní, jste sami pány svého osudu. Teď už bude dobře.
Od chvíle, kdy byly vygenerováni dva hlavní kandidáti na post prezidenta Spojených států, bylo jasné, že změna přijde. Bylo jen otázkou času kdy. Prostřednictvím několika na sebe navazujících krizí postupně upadala víra v tradiční systém hodnot pokročilé společnosti.
Liberální demokracie začala narážet na své mantinely a pocítil to téměř každý. Čelní představitelé systému, mezi něž spadá i Hillary Clinton, byli u moci až příliš dlouho na to, aby byli schopni přijít se zásadním zvratem. Program, postavený na politické korektnosti, jim to neumožňoval. Důvody k nespokojenosti se množily a systém začal plodit lidi Trumpova ražení. A pokud by tito lidé neuspěli teď, docela určitě by uspěli příště.
Čelní představitelé systému, mezi něž spadá i Hillary Clinton, byli u moci až příliš dlouho na to, aby byli schopni přijít se zásadním zvratem.
Vzorec, který spatřil Donald Trump, je prostý: značná část americké populace přestala pociťovat teplé paprsky. Nejen blahobytu, ale i bezpečí. To je klíčové. Nezáleží na tom, jakým živočišným druhem jste. Pokud nemáte pocit bezpečí, chováte se pokaždé stejně. Řídí vás strach. Myšlenky na váš předčasný konec odsunou potřebu společenského řádu a humanity. Potřebujete jistotu, že přežijete. Stůj co stůj.
Co tedy rozhodlo americké volby? Nebylo to selhání establishmentu. Bylo to jeho neurvalé příživnictví na něm. Trump ovládl neklidné Američany svou představivostí. Deportace imigrantů, stavění zdí, používání nukleárních zbraní. Všechny tyto eposy jsou pro lidi, jejichž kroky určuje strach, neuvěřitelně líbivé. Nehledě na to, že ohrožují celý svobodný svět. Nehledě na to, že jsou iluzorní. Jsou symbolem změny. Nadějí, že se něco bude dít. Trumpova představivost prolomila všechna tabu. Jeho příznivci to vnímají jako akt odvahy. A každá odvaha, smíchaná s představivostí, vede k tolik potřebné činorodosti, kterou Američané chtějí víc než cokoliv jiného.
Zavřené oči
Nekritizuj hráče, kritizuj hru, říká se. Proto není na místě kritizovat předvolební kampaň Donalda Trumpa. Ať už udělal cokoliv, vyhrál. A to především díky hře, kde padla veškerá pravidla. Díky hře, kde selhaly průzkumy, a dokonce i média. Ta titulkovala Trumpa slovy jako šašek, šílenec nebo blázen. Není důležité, že tyto výrazy mohou být výstižné. Média selhala ve svém základním poselství, tedy v přinášení objektivity. Od samého počátku pohřbívala Trumpa zaživa a zcela přehlédla měnící se veřejné mínění. Hrála svou notu, opak nepřipouštěla. Tvrdohlavě si stála za svým, čímž se snížila k něčemu, co si nesmí dovolit, ať už to svádí sebevíc: začala utvářet politiku. Tím pohřbila sama sebe. Mediální výpady proti jednomu kandidátovi zkreslovaly a postupně zastínily skutečnost. Mezi smrští nadávek se například úplně vytratila situace amerického venkova.
Média od počátku pohřbívala Donalda Trumpa. Tvořila politiku a nakonec pohřbila sama sebe.
Čerstvý laureát Nobelovy ceny za literatury, Bob Dylan, ve svém protestsongu The times they are a changin‘ vyzývá:
„Come writers and critics „Přijďte spisovatelé a kritici
who prophesize with your pen kteří prorokujete svým perem
And keep your eyes wide A mějte své oči otevřené
The chance won‘t come again.“ Ta šance už znovu nepřijde.“
Médiím byla uštědřena tvrdá lekce. Jejich věrohodnost rapidně klesla a je otázka, kdy „jejich šance přijde znovu“. V éře Donalda Trumpa je nedůvěra v média, tradiční pilíř demokratické společnosti, obrovským nebezpečím. Reflexe jeho prezidentského počínání musí být ostře sledována a kriticky vyhodnocována. Média se o to pokusí, je však na místě se ptát, jaký postup zvolí. A co je horší, bude to ještě někoho zajímat?
Obzory zítřka
Trump je mistr překvapení. Umí mást, umí si vymýšlet a nikdo není schopen jasně prorokovat, jak bude jeho vláda vypadat, jakým směrem bude foukat vítr do amerických plachet. Rizikový je už jeho úspěch, skutečnost, že se stal prezidentem. Po celém světě a především v Evropě bují jeho obdivovatelé. Jsou to lidé xenofobní, rasističtí, nenávistní. Lidé vzpomínající na zlaté časy totality. Lidé, co se shlukují v think-tancích a politických uskupeních, jejichž program je programem izolačním, silně nacionálním a konfliktním. V Německu AfD, ve Francii Národní fronta, v Maďarsku Viktor Orbán…Už téměř každý stát starého kontinentu má svoji obdobu. Trump těmto lidem drží dveře a ukazuje jim, že jejich úspěch je možný. Pro Evropu je to rizikovější, neboť v ní hodnoty demokracie a svobody nejsou ani zdaleka zakořeněny tak jako v USA.
Trump drží dveře nacionálním a konfliktním hnutím v Evropě. Je důkazem, že jejich úspěch je možný.
Na druhé straně, vyčerpanost amerického politického systému může paradoxně odkrýt svá pozitiva. Trump je často přirovnáván k Ronaldu Reaganovi. Z historie víme, že ať už to byl Reagan s Thatcherovou nebo jejich předchůdci, silní pravicoví vůdci, vždy se těmto lidem podařilo -nechtěně- restartovat frakce americké levice. Hudba, umělecké směry, nové ideologie. Levice v USA má tvůrčí představivost s dlouholetou tradicí. Teď, když zaběhlý systém zkrachoval, může prostřednictvím levice přijít jeho obnova. Naději má velkou. S každým dalším dnem s Trumpem v Bílém domě však tato naděje bude slábnout.
Krok do neznáma, tedy krok riskantní, je pro Ameriku jakýmsi národním sportem. Donald Trump může být průkopníkem v časech zítřejších. Může však také přinést zkázu pro celý svět, jelikož jak víme, červená ampulka je výdobytkem alternativní medicíny. Nemusí fungovat. Prozatím se projevila jako tzv. placebo efekt a je víc než na místě se ptát, zdali se v jejím roztoku neskrývá hořká, osudová pachuť.
