V Británii proběhlo dlouho očekávané hlasování, jehož výsledek měl poodhalit budoucí směřování monarchie, Evropy, ale i západních hodnot jako takových. Ať už však vyhrál kdokoliv, praktickým vítězem se nestal nikdo. Oba tábory měly svůj díl pravdy, nicméně pod taktovkou nesmiřitelné rivality nebyly schopny utvořit produktivní celek. Domněnka, že po referendu přijde kýžený výdech, je zavádějící. Tohle je teprve začátek.
Gravitace je skutečná. Nezpochybnitelný důkaz o své existenci podala dnes nad ránem. Nejprve padaly volným pádem lístky do hlasovacích uren. Jejich poselství pak následně uzemnilo i mnoho idejí o jednotné a bezpečné Evropě. Tzv. brexit, donedávna považovaný za pouhé slovo, zvítězil a dnešním dnem přechází z teoretické fáze do fáze praktické. Škoda.
Zásadním rizikem dlouhodobých témat, která nabízejí široké úhly pohledu, je ztráta hlavní myšlenky. Jinak tomu není ani v případě britského referenda o setrvání v Evropské unii. Premiér Cameron vedl dlouhý boj, ale nedokázal ho dotáhnout do úspěšného konce. Jeho klíčovým argumentem pro setrvání Britů měla být bezpečnost. A to jak bezpečnost souostroví, tak Evropy. Pro tuto roli garanta je EU stěžejní. Není dokonalá, není oblíbená, ale je. A právě její existence, umožňující snadnější pohyb občanů a efektivnější projednávání zákonů nebo i sankcí, je razítkem bezpečnost stvrzující. V nelehké době, kdy se na starý kontinent valí jedna pohroma za druhou, mají všichni svatou povinnost vydržet. Cameron nedokázal svým občanům tento argument dostatečně vštípit, neboť během čtyř měsíců se celé referendum zvrhlo a debata se dostala do nesmyslných a myšlenkově nevýrazných dimenzí. Tím se dnes otevírají dveře dominovému efektu. Po vystoupení Británie je velmi pravděpodobné, že referendum proběhne i v dalších zemích, například v Itálii, kde se dají očekávat obdobné výsledky.
Na výherce čeká těžký úkol
Na druhé straně barikády se slaví. Johnson s Faragem to dokázali. Teď je však čeká tvrdá práce. V aktuální politice je velmi snadné dostat se do popředí a mást davy. Stačí vám k tomu dávka populismu a skepse. Přesně to oba čelní důstojníci brexitu udělali. Johnson neváhal přirovnat EU k Hitlerově Třetí říši a Farage využil migrační krizi k šíření xenofobie a tedy i strachu. Nyní se oba pánové musí odpoutat od jednoduchých hesel a dokázat svým občanům, že brexit byl správnou volbou. Skrze ekonomické dopady, právní normy i onu bezpečnost jde o úkol, který by mnoho lidí nedokázalo. V sázce je mnoho. Pokud se jim to nepovede, Británie klesne na nejnižší dno. Jak by řekl Shakespeare: „Zpátky do propasti, přátelé!“
Kýžený produkt nenalezen
Vyvolání referenda zvýšilo potřebu lidí přemýšlet. Všechny myšlenky potřebné k tomu, aby britské referendum o setrvání v EU mělo co nejlepší efekt, byly vytvořeny. Objevila se oprávněná a hlasitá kritika aktuálního směřovaní unie. Objevil se i argument týkající se bezpečnosti. Bohužel však, tyto myšlenky nenašly svůj průsečík, jelikož byly vyprodukovány dvěma nesmiřitelnými tábory. Oběma kampaním, stejně jako celé Británii, protekl kýžený produkt mezi prsty. Aktivní kritika establishmentu uvnitř něho samotného, jež by mohla vést k jeho zlepšení a bezpečnosti, tak zůstává projektem minulosti. Projektem, který nevyšel.
Oči upřené v teleskopu budoucnosti jen stěží zarážejí vtíravé slzy. Pozorovatel vidí tři rozdílné části, z nichž ani jedna není stabilní. Británii čeká mnoho obtíží, EU musí hojit čerstvé rány a americké volby prezidenta nevěstí nic dobrého. Western values are leaving us high and dry.
