Zemanovy bonmoty živí jeho politický úspěch. Veřejná debata se tak posouvá do iracionální roviny. Co kdyby nás ony výroky přestaly zajímat?
Anglická přísloví se od těch ostatních liší svou účelovostí. Důrazný, avšak syrový tón klade důraz na suché konstatování. Nevykupuje, neospravedlňuje, ale ani nebolí. Angličané říkají: „Není kouře bez ohně“, čímž myslí mimo jiné i to, že každá rozporuplná skutečnost má svůj původ.
Prezident České republiky je podle ústavy spíše reprezentativní figura. Větší pravomoc ve svých rukách koncentruje vláda a prezident nad vládou formálně dohlíží. Je od ní distancován rozdílnou povahou obou úřadů a má vytvářet dojem „kontrolora a garanta demokracie“. To vše víceméně platilo před přímou volbou, nyní je situace jiná. Miloš Zeman se rozhodl odlišit od svých předchůdců způsobem, který by ještě před dvěma lety považoval český občan za neuskutečnitelný. Díky kontroverzním bonmotům, objevujícím se s železnou pravidelností, na sebe upnul zavádějící, nesmyslnou pozornost. Jeho agresivní výkřiky jsou promyšlené. Vždy zaútočí na aktuální slabinu určitého sektoru a explicitně se snaží dokázat Zemanův nadhled, případně inteligenci. Jen si to vezměte: Žádní vojáci tam nejsou (Ukrajina), Postižené děti se nemají učit s těmi zdravými, Kalašnikov. Výčet by mohl pokračovat dál. Nyní se můžeme už jen dohadovat, co přijde příště. Zajímavější otázka však zní: Zajímá nás to?
Přehnaná mediální pozornost nahání Zemanovi vodu do mlýna.
Věhlasná americká historička Anna Applebaum poskytla rozhovor pro časopis Newsweek, ve kterém mimo jiné říká: „Vaším štěstím je, že většinu světa váš prezident nezajímá.“ Nebylo by tak naším štěstím, kdyby Zeman přestal zajímat i nás? Nemyslím tím, abychom přestali být ostražití a kriticky nehodnotili jeho úřadování. Mluvím o bonmotech, jimiž je česká společnost nasáklá. Novináři rozebírají každé Zemanovo slovo, díky čemuž se z komára stává velbloud. Lidé o tom mluví, dohadují se o jejich správnosti a nevědomky posouvají veřejnou debatu do slepé uličky. Pro novináře to je dilema. V každé demokratické společnosti je zaběhlým zvykem, že kontroverzní výroky se rozebírají do nejmenších detailů a novináři musí předložit jejich potenciální dopad. V případě bonmotů by však onen dopad nemusel být ani zdaleka tak vážný. Většina novin si to však neuvědomuje. Upřímně si nemyslím, že sebechytřejší novinář by byl ochoten přijmout mlčenlivý postoj. Zní to jako pacifismus a vychyluje se to z podstaty novinářské práce. Je přece povinností novináře reflektovat aktuální dění a pokud v něm hraje ústřední roli prezident, není co řešit (a to ani nemluvím o zvyšujících se novinových tržbách). Jenže právě to Zemanovi nahání vodu do mlýna. Zajistí pozornost sobě, někdy i svým věrným (např. Michalu Haškovi v kauze „Kalašnikov“). A Scénář je stále stejný: Novináři se vzbouří, začnou prezidenta kritizovat. Hradní mluvčí celou věc okomentuje svým typickým, ovčáčkovským způsobem: zkreslí realitu a bonmot převede do rádoby ospravedlnitelné formy. Použije přitom demagogické vyjadřovací způsoby, jejichž iracionalita je odzbrojující. Protichůdné tábory Čechů se začnou dohadovat, a kdo se směje? Zeman.
Tvrzení, že Zemanův oheň rozdmýchává právě přehnaná pozornost médií, je – nutno přiznat- problematické a kontroverzní. Co s tím? Když se vrátíme do Anglie, nalezneme citát George Orwella: „Tajemství vládnutí spočívá totiž v tom, jak spojit víru ve vlastní neomylnost se schopností učit se z minulých chyb.“ Zeman toto tajemství nikdy neobjeví. Víry ve vlastní neomylnost má dostatek, avšak ze svých chyb se nepoučí nikdy. Proč? Protože nikdo nenašel úderný způsob, jak na ty chyby upozornit. Bonmoty neskončí, Zeman si na nich dál bude pěstovat svou zahrádku. Půjde s nimi do nekonečna a ještě dál. Těmi, kdo se však můžou (pořád ještě) poučit ze svých chyb, jsou média a česká veřejnost. Noviny, resp. konkrétní novináři by mohli zaujmout své stanovisko: Souhlas/nesouhlas. Zavřely by se tak dveře scestné debatě a Zemanův vliv by značně poklesl. V důsledku toho by se vyčistil vzduch a Češi by v dnešních nelehkých dnech mohli konečně přesunout svou pozornost jinam. Máme na starosti důležitější věci.
