Žádná překvapení se neudála. Miroslav Kalousek se podle očekávání stal oficiálním předsedou své strany, TOP 09. Podobně jako ve staré české pohádce tak odhodil svůj „zahradnický“ převlek a přijal pravou identitu krále. Zda-li to bude mít efekt i na pyšné voličstvo České republiky, je zatím ve hvězdách.
Česká pravice zažívá období stagnace. Její dva největší zástupci, ODS a TOP 09 se v posledních třech letech pohybují pod desetiprocentní hranicí a obě dohromady tak tak předčí aktuálně třetí komunisty. O sociálních demokratech a ANO netřeba mluvit. V okamžiku, kdy se volební období vlády posouvá do druhého poločasu a kdy vláda neztrácí na své popularitě, začíná čas hrát proti pravici. Pokud se nezavelí k nějakému důraznému obratu, může se docela logicky stát, že období aktuální stagnace se plynule transformuje v nová, avšak přirozená zadní místa v hierarchii politických stran. To by nebylo dobré jak pro pravicové voliče, tak i pro pluralitní systém. Jenže kdo tomu zabrání?
Miroslav Kalousek je muž, který byl vždy spojován spíše s číslem 2. Ve většině případů však v souvislosti s tímto označením kolovaly nejrůznější šuškandy a dohady. Díky veřejnému projevu, jenž byl vždy hlasitý, sebevědomý a výrazný, se Kalousek zapsal do povědomí jako vůdčí typ, přestože předsedou politické strany byl jen jednou (předseda KDU-ČSL 2003-2006). I po vzniku TOP 09 se uchýlil k místu konatele „černé práce“, zatímco Karel Schwarzenberg se stal symbolickým předsedou. Nyní, kdy Schwarzenberg odchází do politického důchodu, se ve spojitosti s budoucností TOPky objevují skeptické názory. Kalouska si totiž už jen málokdo dokáže představit jakožto čistokrevného vůdce. Je to logické, ale zároveň zavádějící. Nový předseda totiž splňuje všechny aspekty a co se TOP 09 týče, faktickým předsedou je už delší dobu.
Mnoho lidí vyjadřuje obavy, že s nástupem jednoho z nejvíce nenáviděných politiků na tuzemské scéně půjdou dolů jak preference TOP 09, tak i pravice. Existují dvě fakta, která toto tvrzení mohou spolehlivě vyvrátit. Zaprvé: Miroslav Kalousek i přesto, že mu mnoho lidí vyhrožuje smrtí, má své know-how a po takové době ve vrcholné politice jen tak nespadne. Počasí se mění, vlády se mění, ale zrovna Kalousek zůstává. I přes obrovský tlak (ať už ze strany prezidenta nebo současné vlády) však Kalousek stojí na pevné zemi. Zadruhé: Po šesti letech se utvořilo relativně stabilní jádro voličů TOP 09. Je velmi nepravděpodobné, že některý z těchto voličů by volil jen na základě charismatu Karla Schwarzenberga. Dnes můžeme použít prostou implikaci: Volím TOP 09, uznávám Kalouska.
Změna vedení je ošemetná v jedné věci. Před odchodem Schwarzenberga z čela strany existovala komunikační osa Schwarzenberg – Kalousek – ostatní členové. Nyní TOP 09 kopíruje aktuální trend strany jednoho muže. Obdobně jako kdysi ODS a předseda Klaus, obdobně jako nyní ANO Andreje Babiše. Strana je tak zranitelnější než dřív, protože její hodnoty nejsou adekvátně rozprostřeny. Kalousek tak na sebe bere obrovskou odpovědnost. Program TOPky, který zahrnuje silné konzervativní aroma, důrazný akcent na hájení prozápadní politiky nebo na otázky demokracie a lidských práv, je dnes v Česku téměř endemický. Představitel tohoto myšlenkového proudu tak nemůže být jen tak někdo. V tomto případě je Miroslav Kalousek mužem na pravém místě. On jediný může v současné problematické době uhájit koncept, s jakým TOP 09 vznikla. Ovšem sám na to rozhodně stačit nebude. Jedna z věcí, která je pro životnost strany zásadní, je jakýsi kontaktní most. Země krále Miroslava, osamoceného krále, musí ve svých luzích a hájích začít hledat nová jména, která jí v dlouhodobější perspektivě pomohou uchovat naději na volební úspěch.
